Taky moc nechápu, proč si Monty myslí, že učí-li rodič dítě "nikdy nikam nechoď s cizím člověkem", že z toho je dítě neurotický a má z toho trauma.

Stejně tak mi přijde divný nenápadně podsouvat, že jediný správný chování je si to kafe od té paní vzít a vypít, protože jinak je člověk paranoik žijící v ustavičném stresu.

Když vyhodnotím, že něco neudělám, tak to prostě neudělám a hotovo. Myslím, že ta Libikova maminka byla v mnohem větším stresu (hodinový přemýšlení, jestli v tom kafi fakt něco není), než ten, kdo by ho rovnou odmít.

A netuším ani, v čem by přijetí toho kafe mělo být lepší než jeho nepřijetí.