Považuju za naprosto běžné, že o sobě občas přátelé řeknou něco nepěkného (např. řekneme si doma, že jsme si všimli, že Pepa už se delší dobu na Marii utrhuje, je na ni protivný, a že se nám to nelíbí, a popřemýšlíme, zda je to jeho prudkou povahou, nebo má ženskou), dle tvé definice tedy pomlouváme.

Jsme lidi z masa a kostí.
Nezlob se, ale někdy mi někdy přijedeš jak nějaká maloměstská panička z přelomu století. Samá ctnost a morálka a všechny, kdo se podle toho kodexu chovat nedokážou odsoudíme vznosným a zdrcujícím odfrknutím.