Tak nebyla řeč o tom, že někdo tráví dlouhé hodiny popisováním špeků ostatních přítomných i nepřítomných, ale o to, že se kolem toho nechodí jako kolem horké kaše a bere se to normálně. To, že se o tom nemlčí naopak vyjadřuje akceptaci toho, jak to je.

Stala se mi asi tak před 5 lety taková veselá příhoda, byla jsem u kamarádky pro nějaké pracovní věci, nejvhodnější k posazení mi přišla její postel (blízko počítače, který jsme potřebovaly), tak jsem na ní zvysoka sedla a ony se vyvalily 3 roštové lamely, prostě jsem tu postel zadelí rozvalila.

Musím říct, že jsme se OBĚ smály asi půl hodiny a dodnes je to veselá příhoda "pro zvané"

Tak by mě zajímalo, jak se takové situace odehrají v Kudlině (tvém, Dooly) prostoru. To děláte jako by nic? To musí být dost těžké, že?