Evidentně je z psaní úkolu nebo školy v naprostém stresu a uniká z něho tím, že ho odloží, tj. pohádá se s tebou. Tím nepříjemný úkol na chvíli odsune a ventiluje to napětí. Pomáhá odvést pozornost a uklidnit. Nehroutit se a nedávat najevo, jak ti svým chováním ubližuje. Chce to nadlidské sebeovládání, ale jde to. Poradnou nic nezkazíš, ale i bez poradny je jasné, že sám to nezvládá. Potřebuje, abys na něj přenesla svůj klid a důvěru v to, jak ten úkol zvládne. Nejlepší je ignorovat jeho projevy negace a tvářit se, že je nevnímáš tak vyhroceně, jak jsou, jen je usměrňuješ pořád směrem k úkolu (hele už ti zbývají jen tři věty, dvě věty, koukej kolik už toho máš, to nám to jde). Pokud to nedáš v klidu, tak musíš uklidnit nejdříve sebe. Dítě se postupně naučí samo vnímat svůj stres a i to mu pomůže se zklidnit. Když rupnou nervy, je lepší odejít a dítěti říct, že budete psát za chvíli, až se uklidníš, protože jsi rozčílená. Dítě tak dostaně prostor se zklidnit a občas i přijde s žádostí, aby se pokračovalo, protože jinak to nedopíše až do večera. Toť moje zkušenost.