No, mně pomáhalo jít na to po kouskách. Po počáteční panice, kterou jsem vyloženě musela prodýchat, abych se uklidnila, jsem se vědomě musela dostat do stavu, kašlu na limit, vím, že to nestihnu, ale zkusím alespoň něco. A pak se zaměřit na první krok a pak na druhý..nešlo to samo, dlouho jsem musela trénovat soustředění, aby mi myšlenky neodbíhaly jinam a v tu chvíli měla v hlavě akorát ten jeden krok. Výpočty vedle jsem taky mít musela, to co v klidu dám z hlavy, pod tlakem ani omylem, občas jsem si musela i kreslit čárečky a pak je spočítat, jak na počítadle...postupně se zvyšoval počet kroků, které jsem byla schopna dát. Kompletně spočítat všechno, to bylo ojedinělý, ale nějak prolézat se s tím dalo.