Díky všem, fajn počtení. Zatím mi vyplývá, že nejvíce vadí ponižování dětí. Jsou situace, kdy se dítě může cítit špatně, poníženě, především když se jedná o neprospěch. S žáky se vždy na začátku šk.roku domluvím, zda jim vadí, či nevadí, když jim budu říkat známky nahlas před třídou např. z písemky. Pokud se objeví někdo, komu to vadí, nikdy známky nečtu nahlas. Stále přemýšlím, jak sdělit výsledek ústního zkoušení. Pokud se jedná o špatnou známku, raději ji napíšu bez komentáře jen do ŽK a nahlas ji nevyslovuji. Pak se si takém dávám velký pozor, abych se nesmála nebo nějak neušklíbla a nekomentovala, když žák vysloví nějakou naprostou kravinu. Vždy poděkuji za názor, jsem ráda, že se vůbec odhodlal na něco odpovědět. Dávám si dost pozor, abych se nenechla vytočit, raději v duchu počítám do deseti. Dost mi vadí emotivní učitelky, které přenášejí své osobní problémy a starosti do školy, dokonce to i řeší s dětmi.