Šuplíku,
ale s chemií to bude asi jinak. Chemii jsem měla ve škole ráda, bavila mne a rozuměla jsem jí. U syna se také nezdá, že by byla chemie nějaký problém.
Mně přijde, ale je to názor laika, že u chemie je daleko snazší si propojit teorii s praxí, protože je to rozpětí menší a víc to vzájemně navazuje. Pořád je tam nějaká spojnice, jsou prvky, sloučeniny, směsi, ale pořád v tom vidíš ten obor jako celek. U fyziky je rozpětí mnohem větší a mezi pákou a elektrickým napětím není pro obyčejnýho člověka spojnice žádná. Páka je přístroj, kterej vidím a můžu si ho osahat, elektrický napětí je něco, co mi může dát ránu, ale na představu je to příliš iluzorní. A ke každé té navzájem nesouvisející věci jsou jiný jednotky a jiný vzorce.
Podle mne se s ní začíná pozdě a chce se toho zvládnout moc. Kdyby se jednoduché pokusy, které děti i baví, přesunuly na první stupeň v rámci třeba i jinýho předmětu, dejme tomu od 4. třídy, a navíc se umožnilo dětem na druhým stupni používat tabulky při písemkách a nebazírovalo se na tom, že ty vzorce musí umět z hlavy, bylo by to pro většinu nemilovníků fyziky mnohem stravitelnější.