Monty, tohle je pro mě fakt zvláštní pohled do úplně jinýho světa . Mě fyzika (na ZŠ) naopak vždycky připadala jasná a logická, ty vztahy tam jsou vidět, vzorečky jsem si nemusela pamatovat. (když vím, co je rychlost, tak nemám problém jí spočítat), nemám problém představit si proud, napětí, odpor/vodivost a jaj to spolu souvisí. Je teda dobrý znát značky, jednotky a definice těch veličin, ale to je jako slovíčka jejich zápis a význam v jazyce.

A to nejsem na fyziku nijak zvlášť nadaná, na VŠ jsem byla ráda, když jsem tu zkoušku udělala.

Ale na tý základce je to všechno vlastně jen přímá/nepřímá úměra a trochu geometrie.


Ale je fakt, že jsem měli skvělou učitelku na fyziku. Když pak přišel syn s tím, že se učili počítat rchlost a že má umět tři různý vzorečky (jako že se maj naučit nazpaměť tři různý tvary toho vztahu) tak jsem teda koukala dost nevěřícně.


Na chemii mi naopak nic logického nepřišlo, jen spousta pouček nazpaměť.

Já se na ní těšila, že to bude něco jako fyzika, napíšu si rovnici, vyřeším jí a vyjde mi co z těch dvou chemikálií vznikne. A ono to takhle nefunguje, člověk vlastně už předem musí vědět výsledek, celý je to definovaný tak nějak kruhem.

Připomíná mi to gramatiku, tam se taky míchá forma s obsahem.