Kudlo,

problém je, že myslet pragmaticky je do jisté míry věc nácviku a výchovy, ale do jisté míry věc naturelu. Tedy není to snaha naučit se plavat, ale třeba snaha introverta naučit se extrovertní jednání. Jde to, do jisté míry. Ale vnitřně se člověk tak snadno nepredela. Moje dvě dcery se obě umějí pohybovat ve společnosti a mají dokonce společnost rády, ale zatímco jedná pak dorazí nabitá, druhá je vyšťavená.

A já myslím, že určita tendence části lidi obětovat se nad pragmatickou hranici je pro nás jako pro biologicky druh užitečná, takže vymýtit ji nelze, stejně jako je užitečné, aby část lidí byla extrovertni a udržovala s chutí chod širší mezilidské komunikace, zatímco část je introvertní a věnuje se soustředěné osamělé práci, že které má pak celek taky prospěch. Vnímám to jako věc rovnováhy.