Val, promiň, ale ve 40 má člověk ještě polovinu života před sebou a pokud počítám dětství jako přípravu na život, tak 2/3 života. Přece nemá smysl "dožívat" 40 let a být zapšklý a nespokojený.
To je třeba si uvědomit a počítat i s tím, že ano, mohu být i nemocný a chudý a nemělo by mne to zlomit. A nedávat si cíle, že ještě něco zvládnu, něco se naučím, něco vydělám, něco zažiju - no to je cesta do pekel. Moc bych ti přála, abys byla spokojená - ale samo od sebe se to asi nestane, když jsi nespokojená dlouhodobě - prostě ta změna přijít musí.