Já vidím sebe, úplně jasně a v barvách . Jdu s dětma nakupovat potřeby na výtvarku, celá zpruzená z toho, co si ve škole zase všechno nadiktovali, jednou - dvakrát to použijí, pak se to celé vyschlé a vylité na konci školního roku vyhodí - a příští rok zase znova. Taky mám tendenci v těhle situacích nepovolovat žádné extra požadavky.

A není to o tom, že bychom doma nepodporovali kreativitu. Kluci měli v obýváku velký nízký stůl, na kterém věčně něco vyráběli - je teda fakt, že malování jako takové je nikdy moc nebralo, s vodovkama je nejvíc bavilo pozorovat, jak se mění barva vody v kelímku na oplachování štětce.
Zato pořád něco stříhali, lepili, sestavovali. Jako starší pak i podle návodů na youtubu. (jeden tuhle vyráběl miniaturní kuš ze sponek do vlasů) A na to jsem jim všechny možné i nemožné pomůcky sháněla docela ochotně. Ale bez té školní výtvarky a nakupování pomůcek na ni bych se obešla.