naše základka v kraji, kde se vyplácelo pralesné nevytvářela nejaký pocit souteživosti a nutnosti být jednička za každou cenu .. do života mi to dalo to, že to, že mi nešly ruční práce a míčové hry neznamenalo, že jsem obecně k ničemu, tak nějak jsme jako samozřejmost brali, že každýmu něco nejde a něco jde

vyšplhala jsem po tyči i po laně nejrychleji ze všech, ale hodit míčem jsem neuměla a netrefila bych ani slona na p+t metrů - tal to brali spolužáci jako fakt - do opičí dráhy jsem byla žádaný člen týmu a do vybiky problm - fakt, krerý ovlivňovat naše vztahy.