Libiku,
na sport jsem naprosté a zcela nepoužitelné dřevo.
Díky za kompliment, ovšem byla jsem hvězda kolektivu jednou jedinkrát v životě - na pionýrským táboře, kde probíhala soutěž, v níž měl každý oddíl vymyslet a sehrát scénku k večernímu táboráku. Moje scénky "Dědek a babka v rodinném kruhu" a "Dědek a babka jedou k moři" měly ohromný úspěch, začalo se mi říkat "Velký Manitou" a všichni chtěli mít po mně ešus (jedlo se po skupinách, bylo málo ešusů). To bylo mých jediných 15 minut hvězné slávy.