Ta hlavní ingredience jsou její zbožňovatelé, kterým se v kontaktu s hvězdou zvedne sebevědomí nebo se prostě cítí víc uznáváni, respektováni, plus pár závistivců, kteří hvězdu ani tak nezbožňují, jako se jí spíš chtějí podobat (v něčem). Stačí pár submisivnějších jedinců, co si zidealizují nějakou vlastnost a hvězda je hotová. V normálním kolektivu podle mě může být za hvězdu pouze někdo skutečně výjimečný. Já tedy nikdy ve třídě žádnou hvězdu neměla a to na žádném stupni školství. Vždy ale byl ve třídě někdo, kdo byl v určitém ohledu považován za jedničku - nejhezčí, nejschopnější, nejvtipnější, nejchytřejší, nejlépe se učil atd. Ale nikdy to nebylo vše v jednom člověku, bylo to více lidí a každý měl něco. U jedné dcery měli "hvězdičku", holčičku, co s ní chtěl každý kamarádit, protože ona prostě uměla na každého koukat tak, že si připadal strašně úžasný. Fungovalo to i na mě. Ale děvče bylo šíleně nestálé, tak vystřídalo skoro všechny holčičky jako nejlepší kamarádku, a všechny ty předchozí opuštěné nejlepší kamarádky ji začaly nesnášet, když překonaly bolest z opuštění. Ale dítě to bylo dokonale hezké, milé a bezprostřední.