Monty, brýle se řešily dříve dost. Já sama brýloun s tlustými skly a s rodiči vybranými obroučkami (šílenými) jsem si užila označení brýloun častou. Ale je fakt, že nikdo mě nešikanoval, spíš jsem byla cizími dětmi tak označovaná, jako brýloune pojď sem a podobně. Ale já když se vidím na fotkách, tak bych se šikanovala sama. Já měla ještě odstávající ucho (hodně), jedno oko o dost zvětšené brýlemi oproti druhému, myší vlásky a předkus. Ale ono stačí, když dítě samo ty brýle nesnáší a jiné dítě je komentuje, jen ve smyslu ty, co máš ty brýle. Tak nějak tě to vyčlení od ostatních. Což mě nevadilo, já se cítila jiná vždy, ale zapadla jsem kamkoliv. Na prvním stupni jsem měla vždy za nejlepší kamarádku třídní krasavici (postupně 3 rozdílné holčičky, 2x se mi odstěhovaly) a dělala klukům poslíčka, co vyřizoval milostné vzkazy. Na druhém stupni jsem měla pořád tu stejnou třídní krasavici a ta byla "zadaná" od prvního stupně, tak jsem byla podplácena marně odmítnutými ctiteli.