Val,
nevím, no. Asi jsme byli jinej kolektiv. Žádný třídní hvězdy jsme neměli a brnkání na klavír nebo luzný zpěv prostě bylo něco, co ten člověk ovládal, takže byl "ten, co hezky zpívá/umí na něco hrát", víc z toho nevyplývalo. Obdiv se u nás provozoval pouze krátkodobý a téměř vždy se týkal hadrů (v pozdějším školním období, jako prvňáky nebo druháky nás to ještě tak nebralo, na prvním stupni se záviděly hračky z kapitalistický ciziny). Kdo měl něco z kapitalistický ciziny, tomu se to závidělo a všichni to chtěli mít taky, ale na jeho osobnost či oblíbenost to nemělo žádný vliv.