Tak já jsem se vždycky až paranoidně bála toho, že bych měla moc vlezlý sousedy a nevěděla, jak se bránit, možná jsem měla až dosud jen kliku, že nic takovýho nenastalo, ale po dnešních zkušenostech si myslím, že podstatou toho celýho (stejně jako jsme se bavili o small talku) je dát najevo "já nejsem nepřítel, nemusíš se mě bát", a že ten pozdrav, širokej úsměv a pár slov o počasí nebo nějakým neutrálním tématu tuto úlohu splní, aniž by mě to cokoli stálo.

Valkýro, proč jsi vlastně s těmi sousedy neměla zájem komunikovat ani na té lehké, nezávazné úrovni? Máš pocit, že bys to neuměla (to bych chápala, také byly doby, kdy jsem to neuměla), že by toho nějak zneužili, nebo prostě jen že jsou to nezajímaví cizí lidi a není důvod s nima ztrácet čas? Nebo ještě něco jinýho?