Vidím to opačně.
Nuda v první (2., 3., ...) třídě dokáže podělat vztah ke školnímu vzdělávání (téměř) nevratně. Poškodit i následné zvládání učiva - dítě jednoduše zaspí dobu, kdy je třeba začít něco dělat. V období "nudy" si již vytvoří náhradní způsoby, jak školu snášet (čte si, počítá, luští, kreslí... svoje, hledí z okna a myslí si svoje, sleduje víc dění mezi dětmi než výuku, "zlobí", ...), a v momentě, kdy by mu škola mohla začít poskytovat vzdělání, již není schopno to adekvátně přijímat.

Co se týká sociální vyspělosti a možných potíží s komunikací, kamarády... dle mého je ve třídě takový rozptyl povah a věku, že nějaký rok rozdílu věku nehraje tu zrovna zásadní roli.

Když to vezmu podle sebe - šla jsem jako červnová v 6ti, byla tedy spíš mladší, ale mnoho spolužáků bylo první roky daleko "dětštějších", na druhém stupni (šla jsem jen do osmičky) bylo jen pár opravdu vyspělých dívek, které mi připadaly prostě jen jinak jiné, než ostatní, které byly také jiné, než já. Bylo dost jedno, proč kamarádím jen s pár dětmi ze třídy - zda je to osobnostním nastavením, zájmy, nebo stádiem puberty.

Když to vezmu podle dcery, je únorová, šla "normálně", ale zpětně viděno asi by jí bylo lépe ve škole již v 5,5. Ve školce to trochu paradoxně "zachránil" diabetes, který byl u dcerky zachycen právě v těch 5,5, takže byla jaksi vytížena touto změnou životní situace, zvládáním kompenzace - vážit jídlo, počítat co si může dát - jak poskládat svačinku, starost o diavybavení, aplikace inzulínu... takže ten poslední rok školky takříkajíc měla co dělat. Ale v první třídě byla prostě brzo, jako pak na celém prvním stupni. Až na 8l gymplu byla "akorát". Možná by měla potíže na něm (kdyby šla do školy předčasně), ale spíš ne.

Synek je říjnový, rozumově by měl na předčasný nástup, ale neposeděl, emočně labilní, vypadalo to jako nesmysl posadit ho do lavice, takže šel skoro v sedmi. Ale částí osobnosti byl pak celou školní docházku starší, než se hodilo, spíš tak o dva roky (než jen o rok), na závěr opustil gympl před maturitou, raději vstoupil do profesního života, který mu prostě v tom věku připadal přiměřenější, naplňoval ho víc, než nějaké hraní s testy ve škole. Takže zpětně viděno měl jít v necelých šesti, holt by patřil k těm neposednějším žákům, ale asi by odmaturoval