Naše prostřední se do "puberty" dostala tak nějak po druhém roce života, neuvěřitelně pohotově prostořeká, nereagující na příkazy, nepoučitelná.....no a pak tak od devíti leuž celkem klasika - drzé hlášky na rodiče, ignorace, protáčení panenek - teď je jí 11 a stále se to horší - už jsem na ní taky vyjela a donutila k omluvě, vysvětluji, že nemůže na každou žádost rodičů odpovídat hýkáním ("zvedni si tu mikinu" vyvolá zvukový výlev a škleb v obličeji ale děvče se nehne....), zatínám zuby a doufám, že to třeba přejde o to dříve, ale nejspíš je to jen iluze a ještě si s ní užijeme. Starší dcera má 12, je hodná, zodpovědná, slušná, ale taky se občas nějaká ta drzost objeví, ale s ní zas člověk musí jednat v rukavičkách...někdy z ní mám pocit, jen "aby se nerozplynula", často třeba pláče, že nestíhá dodělat úkol a tak. Což by tu druhou absolutně nerozdilo (...nějakej blbej úkol, koho to zajímá, že jo).
To co napsal Eben, je moc pěkný a popravdě, taky se občas těším, že jednou děti odejdou z domu