Musel bych popřemejšlet, co do čítanky, ale první, co mě napadlo, že od dětství mě dráždilo, jak je to básnění pro děti v čítankách a knížkách, co nám ve škole cpali coby skvělou dětskou poezii, vždycky na jedno brdo:

hlavně to musí bejt veselý, hravý, vtipný nejlíp prošpikovaný slovníma hříčkama, často dokonce vlastně o ničem, jen o tý hříčce samotný. Občas byly v čítance i jiný, ale hodně mi jich zkrátka od první třídy přišlo dětinskejch a povrchních. K tomu ilustrace ve stylu nějakejch rádobydětskejch pastelovejch rozplizlotin.

Ovšem jiným se to zas třeba líbilo...