Mám dvě děti, dcera 11,5 syn 8,5. Letos v létě začala dcera vstupovat do puberty a s tim slo ruku v ruce počátek odmítání společných výletu. O dovolené obrecela dva ze čtyř, pak jeste několik, naposledy plakala na Silvestra. Fakt nejsme mega turisti, celodenní vylet byl naposledy na te dovolené a bylo to max 12 km (pravda nahoru/dolu, ale nijak extrémně - ceskosaske svycarsko), jinak max na dvě-tři hodky odpoledne, rádi se někde stavíme na čaj a dobrotu. Nemyslím, ze bychom po ni chtěli extra výkony, sama děla atletiku, tréninky 2x tydne, sem tam okresní prebory. Ale uz je to o tom, ze nechce s nama, prudí ji bracha (tuhle brecela u večeře ze na ni bracha blbe cumi, ten chudák nevěděl jak k tomu přišel, on spis tak zira nepřítomne a zapomíná jist). Proste s ni cvičí hormony. Máme dohodu, zr bude-li stastna maminka/rodiče, bude se zajisté mít dobre i ona. Ma rada sportovní hadry a kabely, stojí to víc než obyčejné věci které bychom ji koupili, tak si muže vybrat - bude prudit nas, muže si na to šetřit z kapesneho. Bude to v klidu s učením, úklidem a trávením společného času 1 den z víkendu - návštěva něčeho, vylet, sport ve fakt mírné formě (2. den dle svých představ, obvykle chce byt doma), muže mít i mírný nadstandard který se ji líbí, ted je ve hře druhy tábor který by chtela (jeden uz je zaplaceny, druhy ne, chtela by na oba, ja jsem pro, pokud dodrží co jsme si dohodli). Zatím to plus minus funguje, na par akci jsem musela pritlacit, hlavně aby se chovala slušně k jiným lidem (hlavně babičky, obě jsou hodne a tim spis je to mrzí). Se školou ji pomůžu, rekne si. Když udá fakt důvod proč někam nechce jet, snazim se vyhovět (a krotim manžela, který je přísnější a radikálnější).