Doporučuju vinu úplně vypustit ze slovníku, a je po problému. Dále pak je dobré nebrat věci osobně, a ani to není nijak těžké. Je to podobné, jako když se dva lidi srazí; než se dohadovat, kdo vrazil do koho, je praktičtější, když se omluví oba navzájem, ona jim ta ústa neupadnou. Pokud má někdo pocit, že by tím "vzal vinu na sebe", je ještě možné říct neutrální "to je mi líto". Líto nám může být i to, co jsme nezpůsobili, a vyjádříme tím druhému účast.

Mně se občas stává, že si někdo má slova vyloží jinak, třeba ty v diskusích o psychosomatických záležitostech. Neurazím se, vím, že v tom jedou určitá myšlenková schámata, ale je to škoda, když si dá člověk práci s tím, aby se nikoho nedotkl, a on jakoby jenom čeká, aby nastavil své (nebo někoho jiného) citlivé místo a dotkne se jím řečeného sám, a provede "protiútok"