Těžko říct, jak moc reálné to bylo. Ale spíš si myslím, že ty knížky jsou poměrně nadsazené a tělesné tresty byly i v té době o konkrétních lidech, stejně jako dnes. Jediný rozdíl mi přijde v tom, že byly společensky přijímány.
Alespoň, co vím z vyprávění svých babiček a dědečků, když vzpomínali sami na své dětství. Všichni vyrostli na vesnici a rozhodně ani jeden z nich nevzpomínal na to, že byl někdy bit řemenem, fackován a podobně. Jediný motiv, který se shodně u všech opakoval, bylo občasné klečení v koutě.
A ani oni své děti (moje rodiče) nevychovávali žádným drastickým způsobem (přelom 50. a 60. let).