Jenomže ta přednost má strašně moc rovin a nejde je pojmout do jedné věty.

Přednost při rozhodování? Ano, ale: když se bude rozhodovat, kam pojedeme na dovolenou, tak bude víc rozhodující slovo manžela než dítěte, když se ale bude rozhodovat, kam dítě půjde na školu, tak bych dala spíš na něj, ale zase: v případě, že by manžel chtěl, aby dítě šlo na medicínu, ale dítě by toužilo vyučit se kuchařem/jít na práva, tak bych podpořila dítě proti manželovi, pokud by ale dítě toužilo po studiu na Oxfordu, kdežto manžel by namítal, že bychom to finančně nedali, tak bych podpořila jeho.

Stejně tak bych stála za manželem ve věcech výchovy, ale jen dotud, dokud by si nevymyslel něco, co bych považovala za vyloženě škodlivé, případně mu nehráblo (někdo tu vzpomínal, že matka stála za otcem i v případě, že týral nebo dokonce zneužíval děti, tak v takovém případě je nesmysl nestát za tím dítětem)

A takových věcí je strašně moc a prostě nejde říct v jedné větě "kdo by měl přednost", když se člověk rozhoduje vždycky ad hoc.