Grainne, souhlasím.
Být sám sebou nezaměňovat za bezohlednost.
Ono co je to vlastně být sám sebou - žít v souladu se svou přirozeností je vždycky možné jen do určité míry, podmínky a společnost druhých lidí člověka vždycky nějak omezují, nikdo nemůžeme dát plně průchod jen svému egu.
Já rozumím, jak to Alraune myslí, je to určitě ideál, nemuset žít v křeči a narvaný nedobrovolně do nějaké role, ale má to hranice a neumím si představit, že by nemělo.