Grainne,

tak strach obecně je mizerný rádce v dost ohledech, a strach z toho, že člověk zůstane sám, mezi těmi strachy vede.

Já mám občas skoro pocit, že k tomu "ideálnímu světu" (nevím tedy, zda bych to nazvala "ideálním", pro mě je to jediná žitelná možnost) se spousta lidí dopracuje až ve středním věku po spoustě klopotných omylů a slepých uliček, ale nakonec si to "vyladěj" právě takto - vyeliminujou ze svého života to, co tam pociťujou jako přítěž, případně se psychicky srovnají s tím, co eliminovat nechtějí nebo nemůžou.

Osobně to nepovažuju ani za nic neproveditelnýho, ani za takovou vědu a nevidím na tom vcelku nic k divení