já jsem poblijunk od malička, každou cestu v autě, když se naši hádali, když někdo křičel, když jsem měla jít do školky, když jsem se přiotrávila, taky sem tam nějaká ta viróza... pak to bylo během dospívání lepší a nejhůř jsem to odnesla během druhého těhotenství, blila jsem 8 měsíců, celodenně, ukrutně, ještě jsem to nechtěla přiznat doktoru, protože co kdyby mě chtěli zavřít do nemocnice, že jo...
naopak děti blily jen jako mimina, dokud byly na MM, pak už ne, když už náhodou zvrací, je to nějakou nemocí (a uklízí to po nich manžel, já jsem v tomhle velmi kolektivní a okamžitě zvracím taky - naštěstí blitíčko po mléku mi nikdy tak nevadilo)