jen k tomu dodám, že manželovi rodiče měěli rozum a když jsme spolu začali chodit, v čerstvých 19, tak oni v pohodě, babičky nezávisle na sobě konstatovaly, že on dobrý, ale chudák holka (to jako já), aby dodělala školu - dodělala :)

no a moji rodiče... taťka vcelku v pohodě, ten to nehrotil, moc nekomentoval, asi byl rád, že aspoň některý z dětí už má partnera, i když nejmladší
zato maminka, ta to nemohal rozdýchat ještě když jsme měli dvě děti a ten začátek byl naprosto neskutečný, ona se mnou nemluvila, urazila se, když už na mě promluvila, tak mi nadávala a vyčítala, ona sice nemluvila, ale chtěla, abych já jí volala, a když jsme zavolala, tak mi nadávala, šílená doba
neměla mě pod kontrolou, bydleli jsme na kolejích ona to prožívala fakt hodně špatně

přitom ani jednou nezmínila něco jako antikoncepce, možná proto, že to nedokázala, měla pocit, že to sama nemůžu zvládnout, bez jejích rad a pomoci, a přesně toto si myslela a doknce mi řekal, když jsme už čekali druhý dítě

proto e snažím být jiná a asi je dbře, že nemám dceru :) a zatím mám pocit, že to dělám líp než ta moje maminka, já totiž svým klukům věřím