77krásko, po padesátce mám na sebe víc času, než ve 40, takže v těch šest vstávám a jdu běhat, protože před odchodem do práce neřeším děti a vlastně nic... jen svůj dobrý pocit.

Nikomu, tedy hlavně sobě, nechci za pár let říkat: "co bys chtěla, v šedesáti" jako nějaké alibi pro vlastní lenost. Jo, vstávat se mi nechce, ale když se překecám, tak je to fajn, opravdu to stojí za to, a nikoho jiného za to tahání z postele platit nemusím - mně je odměnou svěží ráno, tichý déšť v prázdném parku, vycházející slunce, první stopy v čerstvém sněhu... cokoli, co JE