Myslím že pitomá nejsem. Děti autem vozím a budu. Proč nejsem povinna nikomu vysvětlovat nebo zdůvodňovat.

ALE pro informaci zakladatelky:

1. Před naší školou děti vysazuje hodně aut, nikdo netroubíme ani nezávodíme. Nervózní alespoň já nejsem. Zácpy nijaké nejsou, všichni pomalu popojedem.

2. Od školy příliš daleko nebydlíme, ale já jedu stejně stejnou cestou do práce. Navíc u nás by bylo nutno přejít přes velkou víceproudou silnici, kde je obzvlášťě ráno velmi silný provoz.

3. Autobus nejezdí nikde poblíž. Na nejbližší autobusovou zastávku to máme asi jako do školy.

4. Kdyby nebylo zbytí děti by to možná zvládly přejít ten hlavní tah samy, ale nevidím důvod proč případnému maléru chodit naproti. Samy budou chodit až budou větší.

5. V práci auto potřebuji, a navíc v průběhu dne děti musím stihnout vyzvednout, převézt jinam a zase se vracím, přejíždím několikrát za den město tam a zpět, pěšky bych to tedy nestíhala uběhat. Zejména bych nestihla doběhnout do 16:00 kdy končí družina, navíc prvňačku by stejně samu nepustili. Takže ó ty hrůzo, jedu před školu "smradit" 2x, nebo i 3x.

6. Ve chvílích volna chodíme pěšky, na túry apod. Ale nevidím důvod na tůru každý den ráno.

7. Moje děti cvičí, nekrní, kroků za týden udělají dost. Než jsem se po mateřské vrátila do práce, chodila jsem v rámci města skoro všude pěšky s kočárem. Teď jezdím autem, z organizačních a časových důvodů. A především je to moje věc.

Na závěr bych jen podotkla ať si své děti každý vychovává sám dle svého a stejně tak si organizuje přepravu tak jak mu vyhovuje.