Já myslím, že by byl fenoménem i bez životního příběhu autora. Jestli by učinil Saint-Exupéryho bohatým, to nevím.

Pokud se čte v tom "správném věku", tedy v době, kdy je člověk vnímavý k myšlenkám jako "Stáváš se zodpovědným za to, cos k sobě připoutal." apod., tak ta kniha člověka úplně pohltí. Takových období je v životě více, takže šance se trefit je poměrně velká. Já to četla až na střední škole, tehdz nebzl k sehnání, měla jsem ho z knihovny, kam jsem ho musela vrátit....tak jsem si celou knížku přepsala a překreslila...komplet....během vánočních prázdnin....plus jsem si zvýraznila ty věty, které se mě tak dotýkaly....

Saint-Exupéry je jeden z mých nejoblíbenějších autorů, přečetla jsem úplně všechno, ale až později. A ještě později jsem teprve poznala jeho životní příběh.

Myslím, že ostatní knihy jsou čitelné jen pro nadšence, neznám moc lidí, co by je znali, natož četli. Malý princ dokáže zaujmout mnohem širší skupinu lidí, bez ohledu na zájmy a postavu autora.

Malého prince mi nikdo neukázal, neřekl mi o něm, prostě jsem po knížce sáhla v knihovně jako po mnohých dalších. Podobně jsem se dostala ke knížkám E. T. Setona, od kterého lidi znají většinou jen Dva divochy, o nichž ani netuší, že jsou zase jeho životním příběhem přepsaným pro děti, a to poměrně nepovedeně. Originální autobiografie Cesta životem a přírodou je mnohem lepší a všechny ostatní knihy o zvířatech a životě v divočině jsou nádherné. Ale Dva divoši jsou prostě známí všem, nejen nadšencům tohoto žánru. No a stejné mi to přijde s tím Malým princem...