bazén i hostina mě lákají naprosto stejně - nijak. pohyb mi nevadí, pokud je účelný, což tedy plavání po bazénu sem tam není, to je tak maximálně nudné. nevadí mi chodit, ale nějaké poskakování někde v tělcovičně nebo běhání odnikud nikam - proč? konečně, už jako dítě jsem si radši četla než někde pobíhala a radši bych dala písemku z matiky, než hodinu tělocviku. a to jsem od mala jezdila na tábory a s rodiči i pionýrem chodila pravidelně o víkendech chodila na tůry. jako největší křivdu mé školní docházky vzpomínám na jednu pracovní sobotu, kdy moje spolužačka ve škole dostala jedničku za přednesení referátu o životě našeho prvního dělnického prezidenta, který jsem vypracovala spíš já, než že by to byla naše společná práce, mezitím co já jak ten magor soutěžila o partyzánský samopal, plazila se přitom blátem, házela granáty a běhala po lese co se jídla týká, nerada zkouším nové chutě, a pokud nemusím vařit pro děti, tak přežívám na chlebu, salámech, sýrech a zelenině, sem tam ovoce.