Ne a souhlasím s tebou, považuju to za velmi silně kontraproduktivní. A už jsem bohužel v okolí viděla více "případů", které mi tento názor potvrzují.

Já stejně jako mí sourozenci jsem od rodičů dostala při svatbě naspořené stavebko. Což se hodilo jako vklad do bydlení, a to považuju asi za ideální. Míním to udělat pokud možno stejně.

Děti budou mít naspořené finance, které se buď použijí na vzdělání. Nějakou finanční částku jim asi v situaci kdy budou zakládat rodinu dám. Ale určitě ne hned na prahu dospělosti. Asi prostě až budu mít jistotu že finance použijí rozumně. A že se sami o svůj osud přičiňují. Za základ považuji dát jim dobré vzdělání a tím možnost se pak sami (dobře) živit a pořídit si bydlení dle svého uvážení.

Sama na sobě si myslím že pro mně užitečné začít i v tom mládí od "píky", ze začátku třeba na podnájmech, pak v malém bytě a postupně dál. Nemyslím že je dobré mít i to dobré bydlo naservírováno od rodičů, bez námahy.

Něco jiného je té vlastní snaze pomoct, půjčit. To se zase v naší rodině dělá a budu to dělat předpokládám i jednou já. Tak nezbývá než doufat že se mi děti vyvedou a vychovám je dobře.