Moje sny a cíle se ovšem nijak zvlášť netýkají hmotného zabezpečení střechy nad hlavou, to je pro mě jen odrazový můstek, který mi umožňuje se těm svým snům věnovat. Mám v sobě dostatek zodpovědnosti, abych zabezpečení základních životních potřeb rodiny kladla nad své touhy a samozřejmě, pokud b to s penězi tuze dřelo, tak bych byla ochotna vzdát se třeba i své práce, kterou mám opravdu ráda a umožňuje mi plnit si, co mě těší, ovšem není nijak závratně placená a moje kvalifikace umožňuje (i mi to bylo nabízeno a nemalá část kolegyň takto přešla kvůli penězům) práci podstatně lépe placenou, jen bohužel zbavenou té tvůrčí stránky. Manžel to samé, taky mu byla nabízena práce za citelně vyšší plat, ale jednak také mnohem mechaničtější, jednak časově náročnější a omezující tak čas s rodinou, což taky nechtěl. Ale je velmi pravděpodobné, že pokud bychom teď s obtížemi zvládali splátky 1+1, tak by se aspoň jeden z nás svých tužeb vzdal.
A to nemluvím o tom, jak mi pocit určitého finančního - no, nechci říct bezpečí, to zas ne, stejně máme zas hypotéku - ale prostě menší míra finanční nejistoty mi dovoluje užívat si i své koníčky, které občas nejsou úplně zadarmo, bez pocitu viny. Taky bych se dokázala vzdát těchto věcí "navíc", ale ochudilo by mě to.