U mojí mámy toho bylo dost, co mohlo to rozvíjení vztahu k dítěti narušit - narodila jsem se s VV, musela jsem být hned operovaná, pro mámu to byl šok, ale hlavně bydleli u tchánů, kde neměli žádné soukromí a babička jí ho odmítala poskytnout, do všeho se montovala, mámu obvinila i z toho, že jsem se nenarodila zdravá. To napětí v baráku si i jako dítě dost přesně pamatuju, nešlo to nevnímat. Mámy rodiče například nesměli chodit na návštěvu, babička si to nepřála. Zakazovala jim mít i druhé dítě a když neposlechli, byla naštvaná na tátu, podsouvala mu, že setra není jeho a stydí se to přiznat a sestru vlastně nikdy neuznala. Máma se k sestře naopak upnula. Ale po jejím narození se odstěhovali, takže vztah mámy k sestře už se utvářel v úplně jiném prostředí.