Ropucho, já netvrdím, že učitel by měl mít úroveň rodilého mluvčího. Sama ji nemám a s hrůzou zjišťuji, že občas přeberu od žáků totální blbost, kterou slýchám 100x denně, milionkrát ji opravím a pak ji sama řeknu. Jde o to, aby učitel měl úroveň na to, aby mu vedení hodiny v jazyce nedělalo problém, aby mohl reagovat přirozeně na veškeré dění ve třídě a nemusel přeskakovat do češtiny. Samozřejmě přiznávám, nejedu 100% jen v angličtině, když potřebuji něco rychle dotáhnout, vysvětlím v češtině, ale většinou se opravdu snažím. Někdy vidím, že děti jsou úplně kaput, tak abych udělala to, co potřebuji, tak jim lehce ulevím, ale to je na citu učitele pro danou situaci a skupinu. Myslím, že to, že učitel dokáže v angličtině být naprosto přirozený, zbavuje dětí podvědomého strachu z jazyka. Líbí se mi, že děti i na chodbě přijdou a nejenom pozdraví anglicky, ale snaží se i o lehkou konverzaci, udělá mi pokaždé velkou radost, když začnou používat slovní zásobu nebo strukturu, kterou nemáme probranou, ale já ji často používám.
Výslovnost řeším hodně, ta je na 1. stupni důležitá. Na 2. stupni už většinou bohužel moc nenadělám, ale zkouším to pořád. Co se týče poslechů, potkala jsem učitele, kteří neví, jak s tím pracovat. Takže pustili poslech jednou a konec. Takže není důležitá jen úroveň jazyka, ale i metodika. A čím menší děti, tím těžší je hodina ohledně metodické přípravy, aspoň pro mě.