Když na to někdo má a myslí si, že to má smysl, je to jeho věc.
Když na to nemá, jede na doraz, sám si utrhuje od úst a myslí si, že to má smysl, tak je to sice taky jeho věc, ale je mi ho dost líto.
A úměra - jak kdy, jak v čem, jak u kterého dítěte.

Jak jsem to měla já - drahé koníčky jsem neměla, u nás se na tohle ani nehrálo, my jsme rodina zaměřená úplně jinak než na nějakej výkon a soutěžení.
Když jsem někam chtěla (kromě klavíru), tak mi v tom nikdo nebránil. Kolikrát to byly i kraviny z momentálního popudu - např. kamarádka začala chodit na kytaru, tak jsem taky chtěla kytaru... dostala jsem jí a pak nešla na jedinou lekci, protože to kamarádka mezitím vzdala a sama jsem tam chodit nechtěla.