Vracím se z včerejšího Vinařského maratonu (běh, né pití ) vlakem, a zůstala jsem viset v Pardubicích, protože kalamita. Zatím na dvě hodiny, co dál se uvidí.
Syn mi nabízí, že pro mě dojede autem. Za bezdětna bych tu musela každopádně sedět až se rozjedeme, nebo (to spíš jak se znám) to dostopovat. Chci tím naznačit, že přijde doba, kdy se ty děti mohou i trochu vyplatit...