Tak mame prvniho pejska, siperku, a prave mu bylo pul roku. Jinak je to vzrustem dost male zvire, asi velikosti kocky. Kdyz jsme si ho brali ve 3 mesicich, bylo to sikovne stene, udrzoval cistotu, rychle se naucil na nektere povely, byl a je ucenlivy, docela rychle chape. Od 5 mesicu byva pul dne sam doma a spi, hezky to zvlada, protoze jak odejdeme, jde spat. (ale spi na zakazane pohovce, kam si v nasi pritomnosti nikdy nedovoli].
Ale - postupem casu je cim dal, tim agresivnejsi ke dvema mladsim synum, hlavne tomu nejmensimu. Synovi je 6, byl zvykly si hrat se sousedovic labradorem na honenou, jukali na sebe, chodili na prochazky .Proste si rozumeli. No a tohle stene ho nema rado a casto na nej bezduvodne utoci - zajimave je, ze nejcasteji za me pritomnosti. Kdyz nejsem v mistnosti, vetsinou je v klidu. Vsimla jsem si, ze se takhle chova nejvic, kdyz s nim mam sebemensi konflikt - vlastne ani to se tak rict neda. Treba mu reknu, aby si napsal ukol a jemu se nechce a podobne, kdyz na syna trosku, v ramci normalu zatlacim, pes se na nej s vrcenim a vycenenymi zuby vrhne. Nicmene do krve nekouse, spis kouse kalhoty a vrci a tvari se nebezpecne. A kdyz to steneti zakazu, tak si sice sedne, ale vrci na me a cvaka zuby a jakmile se otocim, zacne znova. Jedine co jde udelat je zavrit ho na par minut do predsine. Jenzeo to uz zna a moc se mu tam nechce. Docela me to stve a nevim si s nim rady. Syn ma navic pejska hrozne rad a tezce jeho chovani nese.
Jinak mam pocit, ze pejsek je chytry, ale hlavne ve svuj prospech.