Určitě je dobrá rada ten cvičitel (i se syny), Koira je právě ten typ cvičáku, co by to měl být.

Tohle dělal mamči pes mým dětem.
Zjistila, že to funguje, že jí pak nechají být a časem toho začala solidně zneužívat.
To s tím zavřením na pár minut v předsíni bych neviděla jako špatné řešení, ale buď bych to učila povelem, nebo bych psíkovi dala couračku (krátké vodítko, do kterého se nelze zamotat, asi stačí provázek na obojku), on vztek plodí vztek, kdyžto když můžeš vzít to vodítko a ledově ho odvéct pryč, je to mnohem účinnější).
Já bych řekla, že by syn měl učit povely, dávat pamlsky, krmení, poskytovat zdroje. Ale z pozice rodiče si to vůbec neumím představit, moje děti by tohle rozhodně nedělaly.
1) Nechávala bych psovi couračku, kvůli manipulaci
2) zjistila bych, jestli psovi něco konkrétního nevadí a tomu bych se teda vyhýbala, jen to tak polehoučku obrušovala. Náš špic třeba fakt nesnáší, když se k němu děti přiblíží, když je v pelíšku. Tak tam má klid, má boudičku - plastovou klec, kde ho prostě děti neruší, jinde to netoleruju (říkám jí, když chceš klid, jdi si do boudy) nebo nemá ráda, když jí šahám na místo, kde má čip.
3) začala bych cvičit, ono hodně pomáhá, když můžeš psovi říct, jak má vyřešit danou situaci (sedni si, jdi do boudy, popros)