Dítě sportuje už asi 6 let. Občas má krizi. U těch menších stačila změna trenéra a krize i konec...
Fotbalový trénink 3x týdně, občas o víkendu turnaje, přes týden zápas,ten někdy místo tréninku.
Myslím, že dítěti to jde, ledacos překonal, myslím různé výběry, má své místo v základu.
Ale samozřejmě je to záběr, ale měla by to být vlastně radost, nadšení...

Jenže je to radost a nadšení ve vašich dětech ?
Někdy se mi zdá, že je, ale jasně je tu ještě škola a pak čas na počítač a kamarády je menší než by chtěl...
Jak to máte se sportujícími dětmi vy ?
Prakticky podobná krize byla i loni ve stejnou dobu. Skončily zápasy, přešlo se na halové tréninky a začínají turnaje... A je to tu...
Je mu 11.