Mít ho doma bychom nezvládli. Nedal by to ani manžel ani já. Myslím teď sociálně, protože práce jako taková s ním navíc žádná není. Plánuju mu koupit domek někde v docházkové vzdálenosti od nás a buď sehnat nějaký denní stacionář nebo najmu placenou sílu, která na něj ve všední dny dohlídne a obstará domácí práce. Doufám, že se najde i nějaká chráněná dílna jako má u našich.

V rámci historky s rohlíkama to tak nevypadá, ale je schopnen být pár hodin doma sám a umí se pohybovat po ulici. Je mimoň sociálně, ale umí číst, psát, počítat a tak. Ví, že voda se musí vypnout, do zásuvky se nesahá, na silnici je třeba se rohlídnout a tak). Mám ho ráda, ale doma bych to určitě nezvládla a ani nemám pocit, že je moje povinnost si zničit kvůli bratrovi manželství.

V podstatě je to o tom, že zatím to vypadá, že si to snad budeme moci dovolit. Ale moje maminka má kamarádku blbě placenou vysokoškolskou pedagožku, která má za manžela blbě placeného pedagoga. Po smrti rodičů ta paní má svou sestru u sebe doma v 2+1 v paneláku. Manžel z toho šílí, ona opustila zaměstnání a stará se o sestru doma, protože "chůvu" ze svého platu neuplatí. Už předtím na tom byli finančně nic moc a tohle jim dvakrát neprospělo.