Já vím, za mě taky. Přesto to tak vnímám i dnes. Klukovi zakladatelky je 18, ještě není jisté kolik holek projde jeho životem.
Přespávání u rodičů, potkávání se po ránu v pyžamu v koupelně, v kuchyni, užívání společné ledničky hrníčků... Já nevím jak to líp vysvětlit, ale je to prostě první krok k přijetí dalšího člena domácnosti, cizího člověka si pouštíš do svého prostoru...
Jsem introvert, musím člověka trochu poznat a nechci mít každou chvíli doma nakvartýrovanýho někoho jiného. A osmnáctiletý kluk je asi poprvý vážně zamilovaný, ale je teprve na začátku sexuálního života, je skoro jisté, že tohle nebude poslední známost a kdovíkolik takových známostí ještě bude a nechci se každý měsíc seznamovat s někým jiným, potkávat se s ní ránou cestou ze záchoda a tak.
Dneska je sice jiná doba, ale tím spíš bych s tím tak nechvátala, dneska se mlaďoši neberou ve dvaceti po prvních měsících randění.