Manko, já nevidím rozdíl v té romantice, jak tady píšeš. Jasně, že mentálně tam rozdíl je (v 26 už jsem přesně věděla, co chci). Ale po stránce romantiky? To tam fakt žádný rozdíl nevidím. I s mým současným manželem jsme v 26 pár týdnů randili, než došlo na něco víc - chodili po procházkách, výstavách, kavárnách. Jasně, v 26 se ten vztah rychleji vyvíjí, v 16 bychom spolu po 3/4 roce chození nezačali bydlet, ale ty úvodní fáze byly pro mě stejné, akorát jsme víc mluvili o budoucnosti.

Nikdo tady snad neříká, že mají spolu 16-ti letí bydlet atd., ale proč je takový problém v případě vážného vztahu nechat je sem tam u sebe přespat (pokud jsou prostorové možnosti), to fakt nepochopím. Vždyť právě to večerní přitulení se a usnutí si v náručí je o lásce víc, než si dát rychlovku před příchodem rodičů z práce (a se strachem, jestli se neobjeví dřív) a pak se rozloučit a jít si každý svou cestou.....

P.S. Můj první příspěvek byl reakce hlavně na tohle: "Tohle je krásné a jedinečné romantické období a už to nikdy nebude takové. Proč tohle období přeskakovat a rovnou hupsnout do "oficiálního" vážného vztahu tak brzy" Já si troufám říct, že v 26 jsem tu romantiku měla snad i větší, než v 16, možná i díky správnému muži :)

P.P.S. Moje základní premisa je, že zákaz přespávání stejně sexu nezabrání. kdo chce sex, zařídí si to vždycky nějak. Je to podobné, jako když chce chlap ženu podvést, nepotřebuje jet na služebku s kolegyní, ale můžou si to rozdat o polední pauze.....