Jedni rodiče měli dvě dcery. Rozhodli se vypořádat majetek už za svého života. Dceři 1 připsali domek na venkově. Ta tam žila se svou rodinou. Dcera 2 se také vdala a založila rodinu a žila jinde. Po čase se rodiče rozhodli, že dceři 2 připíšou svůj byt, ve kterém žijí. Mezitím tam s nimi žily nějakou dobu děti dcery 1, kvůli studiu a práci ve městě. Pak tam začal žít manžel dcery 1, který si našel dobrou práci ve městě a domů jezdil na víkendy. Potom začaly dorůstat děti dcery 2 a šly na vysokou školu. Nejstarší dceři dcera 2 platila vcelku drahé ubytování, protože jí nepřipadalo vhodné, aby bydlela v bytě s prarodiči a švagrem. Pak měl nastoupit na VŠ syn dcery 2. Ta předpokládala, že syn bude tedy bydlet v bytě s dědečkem a strýčkem (babička mezitím zemřela). Ale když se zeptala, setkala se s vyhýbavými odpověďmi. Dcera 2 je z toho poněkud rozladěná, ale nechce na otce nějak tlačit, chápe dar bytu jako dar, který může využívat až po smrti rodičů a rodiče vždy velmi ctila. Na druhou stranu jí ale přijde trošku nefér, že v bytě bydlely děti starší sestry a teď tam bydlí její manžel, i když ten byt vlastně patří jí a starší sestra dostala domek na venkově. Co byste sestře 2 poradili?