Kájo díky, taky se mi zdá super, že o Máťovi a jeho rodině přemýšlí už před prázdninami, to se mi zdá jako moc dobré znamení! Budu referovat, jak se bude situace vyvíjet.
Leni, Pavel má asi v něčem pravdu, je třeba jí dopřát čas, aby si uvědomila, co je pro ni v životě důležité, i když o takové "zážitky", které ji poskytne parta, bych asi ráda své holky ochudila, ale kdoví, třeba jí to bude jednou k užitku. Lucka to vzala v podstatě za podobný konec, jako naše holky, i když ony zatím obě bydlí doma. Ale Verča už by se "trhla" moc ráda, jen okolnosti(mladší partner, letos maturující, nutnost výjezdu za jazykem do zahraničí)jí v tom asi ještě pro letošek zabrání. Ale zkrátka společný pokoj pro dva (skoro)dospělé a dospělé sourozence je už fakt problém s nedostatkem soukromí, alespoň u nás.
Fančo, s manželovým úrazem to je tedy fakt hodně nepříjemné. My řešíme Mirčiny dvě operace kolene od března, kdy je v podstatě nechodící(jen s franc.berlemi, tudíž bez možnosti cokoliv přenést kamkoliv )a tím pádem padá kompletní servis kolem domácnosti(naštěstí ne domu, bydlíme v bytě) na mne. Holky sice mají svoje povinnosti, ale stejně stále připomínáme a dohadujeme se s nimi o nich, je to vysilující. Nejvíc mne dostaly manévry kolem Matyho a jeho MŠ a kroužků, to mne tedy vyčerpávalo opravdu hodně a úderem července se mi hodně ulevilo, musím říct. My ty kroužky měly dimenzované pro dva "voziče a vyzvedávače" a v jednom spolu s péčí o maroda to byl fakt záhul. Holt už mi není dvacet a síly ubývají, to jsem si s tím naším šikanérem, který po dvouhodinovém gymnastickém tréninku dorazí domů a hučí, abych si s ním šla čutat před barák, uvědomovala celé jaro.
S dcerkou držím palce, ať se vám podaří ji pomocí psychologa dostat do větší pohody, to sebepoškozování je fakt šílené, zvlášť pro rodiče. Kolegyně v zimě řešila to samé s dcerou(16)po rozvodu s manželem a nakonec pomohla až dlouhodobá hospitalizace v Motole na psychiatrii, doma se to nedalo zvládnout. Tak snad to u vás bude snazší a malé bude brzy líp!
S reparátem to je sice nepříjemné, ale pokud se mu na škole líbí, tak třeba zabere a naučí se, pokud tam bude chtít zůstat, už je přeci jen v rozumnějším věku. Je zajímavé, jak obě s Lenkou píšete, že jim oběma v 18 "hráblo", tak doufám, že si to za čtvrt roku nestřihneme s Káťou a nepřidám se k vám do party.