susu,

to já taky. Ale představa o tom, co je obtěžující okolí, a co je buzerace, se může velmi lišit.

Minulý týden jsem tady měla na návštěvě kámošku a hráli jsme ve třech společenkou hru a kolem deváté jsme se fakt hlasitě chechtaly. Okna dokořán, v tom počasí, sousedi je taky mají dokořán. Ale byl to nejlepší podvečer tohohle léta, udělalo mi to vysloveně dobře na duši. Možná jsem mohla raději být zticha, protože ten hlasitý smích někoho obtěžovat mohl... Jenže já se taky potřebuju od srdce a pořádně zasmát.

Mě například dost štvou matky, které neustále peskují děti, které se nějak naprosto normálně dětsky projevují. Třeba v trolejbuse něco sdělují sourozenci - a pochopitelně jasnými dětskými hlásky. Mně vážně víc vadí poslouchat neustálé nasířené napomínání, než debatu dvou předškoláků; navíc to napomínání má často hlasitost té debaty...