Já můžu z vlastní zkušenosti říct, že na mě by okolí asi nic nepoznalo a byla bych ten případ, kdy by pak pořád řešili, co se vlastně stalo.
Dokázala jsem totiž předstírat, že jsem funkční, strašně dlouho. Jen jsem byla unavenější a míň aktivní. Ve skutečnosti jsem už měla těžkou depresi. Naštěstí mám silný pud sebezáchovy, takže jsem se začala léčit a to pomohlo hodně moc (i do dalšího života).

Dodnes moje rodiče a příbuzenstvo absolutně nechápe, proč jsem se musela rok léčit a co to vlastně ta deprese je. Kdybych se tenkrát zabila, bylo by to pro ně naprosto nepochopitelné, protože podle nich jsem měla v životě úplně všechno.