Ropucho, v čem je sdílení polohy psycho? My před sebou nemáme žádné tajnosti, s dospělou dcerou polohu nesdílím, s malými dětmi ano, jezdí vlakem a autobusy x km do jiných měst, než bydlíme, z malé vesnice jezdí do města, které má 200 000 obyvatel. Já právě nechci to volání, protože vím, že lehce zapomenou nebo to nebudu moc vzít, ale když třináctileté dítě takto dojíždí na kroužek, tak prostě chci vědět, že tam je, co je na tom k nepochopení? Kdyby to mělo všechno za rohem, neřeším, ale 20 -30 km je rozdíl.
Vloni se desetiletý syn ztratil na závodech v lese, místo 18 km najel 38 km a nakonec právě to sdílení polohy vše usnadnilo, on vůbec netušil kde je a nakonec byl v místech, kde bychom ho fakt nehledali.

A jako je fakt, že někdo říká, že by tohle nedělal, ale sám přiznává, že jeho dítě nikam samo nechodí nebo jen pár metrů, moje děti se celkem dost pohybují samy od brzkého věku a umějí si poradit, najít spoje, vymotat se z lesa, nebo orientovat ve větším městě, kde nebydlí.