Ropucho, taky je pouštím tam, kde to zvládnou, ale vždy se může něco pokazit, děti zažily třeba sebevraha na trase vlaku, zrušený kroužek (bez spoje domů) nebo musely z porouchaného busu vystoupit na trase a nestihly navazující atd. Dělají sport, kde se můžou ztratit, ztratím se někdy i já, dělat to chtějí, lepší varianta je naučit je, jak se z toho dostat ven (i třeba pomocí mobilu) než aby seděly doma. Na sledování polohy jsme se dohodly, mě to nevadí, jim taky ne, jsou radši, než aby se musely telefonicky hlásit. A už nám to i pomohlo, když jsme mobil nemohli najít, tak jsme jednou viděli, že je ve škole a můj zase v práci. Za mě je to fajn, když to nikomu nevadí.

A sledování polohy fakt není to, že neustále vidíš, kde je, ale že vím, když má být v 15 hodin někde, rozkliknu si mapu a vidím polohu, neběží to nikde kontinuálně. Nevím, jaký by to měl být stres. Kouknu za den třeba jednou v těch 15 hodin, vím, že je tam , kde má a zase aplikaci zavřu.